PETR BUCHTA

 

„Hele, tys mě vlastně nikdy neslyšel! Tys to povolil, abych byl takovej, ale to nebylo to řešení…“

Co ti Petr Vachler řekl o filmu před tím, než jsi dostal roli Jirky?

Vlastně mi to řekl kamarád Jirka Andrle, který s tím projektem byl také nějak propojený. Řekl mi, že se připravuje film Tajemství a smysl života, respektive, že Petr Vachler napsal scénář k tomu filmu a že je tam postava Jirky, kterému je zhruba 18 let. Mně v té době bylo 27, což věkově moc nesedělo, navíc mi narostly ještě vousy v té době. Ale Jirka říkal, normálně tam přijdeš, nebudeš říkat, kolik ti je a uvidí se. Přišel jsem na casting, představil jsem se a když padla otázka, kolik je mi let, tak jsem řekl: Kolik myslíte? Což úplně nevyšlo, a musel jsem říct, kolik mi opravdu je. Petr si to chtěl ještě ujasnit, jestli bych v tomhle věku mohl být synem postavy, kterou hraje Pepa Polášek. A dopadlo to dobře, takže jsem za to rád.

Co sis představoval za tím titulem filmu?

Tajemství a smysl života? Mě to velmi zaujalo, protože v té době jsem opravdu netušil, co by mohlo být tajemstvím a smyslem života. Neříkám, že to teď vím, ale přišlo mi to zajímavý, hezký. Pravdou je, že jsem scénář musel číst ze začátku asi pětkrát, než jsem se zhruba začal orientovat. Což neříkám, že je chyba scénáře. Byl jsem rád za tu možnost být v tom a hlavně hrát syna Pepy Poláška je prostě za odměnu.

Proč jsi to musel číst pětkrát? V čem byl problém?

Protože jsem se občas ztrácel. Skákalo to tam a říkal jsem si, že nečtu přece norskou poezii v originále, tak jsem se vracel na začátek. A prolouskával jsem se tím scénářem. Tam jsou i ti respondenti, co to komentují a já tohle do té doby neznal. Já jsem vyrůstal na dokumentech National Geographic, kde běhají medvědi, plavou žraloci a tak.

Věřil jsi tomu, že to bude jako celek fungovat?

Ze začátku jsem si to úplně neuměl představit, ale věřil jsem, že to bude fungovat. Určitě ano.

Můžeš nějak charakterizovat postavu, kterou hraješ? Kdo je Jiří?

Jiří je mladý, pohledný muž. Je to jeden z mých prvních narkomanů v mém hereckém životě, takže mám Jiřího moc rád. A Jiří je takový kaskadér, který se život jen toulá a zkouší, co všechno si ještě může dovolit. Zároveň se vypořádává s tím, že se rodiče rozvedli, což je vždycky pro dítě problematické, byť to v tomto případě nedává úplně najevo.  Je jen otázkou, jakou cestou se vydá a Jiří se, bohužel, vydá cestou drog.

 

Jak se ty jako sportovec díváš na téma závislostí v naší společnosti nebo v civilním životě?

Pokud je to zdravá závislost, jakou může být právě určitá posedlost sportem, a pokud to nikomu jinému neubližuje, není to na úkor někoho dalšího, tak si myslím, že tenhle druh závislosti je úplně v pořádku.

Jaký byl Petr Vachler režisér?

Já na něho jako na režiséra vzpomínám rád, protože byl velmi veselý, hravý a tvůrčí. Tam byla právě podle mě zdravá posedlost, až závislost.

Jak by podle tebe mohlo téma filmu rezonovat mezi diváky?

Každý film si najde svou skupinu, kterou může zaujmout. Žijeme v době, která je především hodně on line. Bohužel se ve světě děje to, co se děje, pořád někam spěcháme a bylo by hezké, kdyby se diváci na chvíli zastavili a zkusili se zamyslet nad tím, co se v tom filmu odehrává. A uvědomili si, že i takovéto zastavení může někdy pomoci se v klidu nadechnout.

Kdy jsi šťastný?

Já nechci, aby to znělo jako klišé, ale když jsem v tom přítomným okamžiku, tak cítím to flow a jsem šťastný. A jsem šťastný, když lidi, které mám rád, jsou šťastní a zdraví. To je podle mě nejvíc.

Co je pro tebe smyslem života?

Já si myslím, že smyslem života je láska. Láska je podle mě to, že je vám dobře a je jedno, kde jste v danou chvíli a jestli prší, anebo svítí slunce.

 

A tajemství života?

Těžko říct, protože každý člověk je jiný. Ale řekl bych, že základem je neškodit.

Měl jsi někdy dojem, že sis sáhnul na úplné dno?

Naštěstí ne. Mám to štěstí, že jsem obklopený lidmi, kteří mě podrží, když je zle, ať už to jsou moji rodiče nebo přátelé a především přítelkyně. Takže naštěstí, pokud nepatrně klesám dolů, tak tam jsou a vytáhnou mě tím záchranným lanem nahoru. Tudíž  jsem se toho dna nedotkl.

Jak důležitý je pro tebe v životě humor?

Humor je úplně nejvíc. Supiš. Nejlepší věc.

Bojíš se smrti?

Smrti se nebojím. Já se bojím umírání. Dokážu si představit, že to může být dlouhé.  Takže kdyby to bylo hodně blbé a měl bych tady být dlouho někomu na obtíž a mohl bych si vybrat, tak ať to jde hodně rychle, a tradá. Kdybych měl týden na to za každým přijít a v klidu se s ním rozloučit, omluvit se, kdyby mezi námi byla nějaká křivda, tak si myslím, že týden je dostatečně dlouhá doba na to v klidu si zamést a jak se říká cigárko a sbohem.

Kdo je Petr Buchta?

Myslím si, že jsem kluk, který má štěstí na lidi, které potkává ve svém životě. Kluk, kterému spousta věcí prochází a to nemyslím, že bych nějak někomu škodil. Jsem rád za to, že ať už to bylo dětství, které jsem měl krásné, ať už to byl sport, který jsem objevil, což byla házená na základní škole, ať už to byl přechod k herectví, které jsem nikdy předtím nedělal a nijak mě nelákalo a teď je to smyslem mého pracovního života, tak v tom všem jsem a byl šťastný člověk.  A jsem za to rád.

Kdy jsi zjistil, že existují věci, které nás přesahuji?

U mě byl ten přerod, to poznání, zhruba v době, kdy jsem najednou zjistil, že nemusím každý den trávit s lidmi a že je vlastně fajn jít  třeba do přírody a tam si sám vyrazit na špacír, vzít si knížku a číst si.

Nádhera. Díky za rozhovor.