VILIAM VACHLER

„A tati, jaké je nejvyšší vzdělání na planetě?“

Pamatuješ si ještě natáčení?

Už je to hodně let, ale dost věcí v tý paměti probleskuje. Pamatuju si třeba na některý scény, herce, herečky. Takže jo, určitě si pamatuju nějaký části z natáčení.

Co byl ten největší záblesk? Právě teď!

Když se natáčelo na zahradě, kde jsem měl kopat do červenýho  balónu a hrozně se mi to nedařilo. Někam jsem utekl, pak jsem brečel, že za to natáčení chci dostat lego. (smích) A to lego jsem do teď nedostal.

To kopání do míče zatím dost ovlinilo tvůj život, viď?

No jo, vlastně se dá říct, že jo. Fotbal je do teď moje oblíbená činnost. Do toho jsem posledních pár let asi nejvíc zapálenej.

Jak to vysvětluješ, že tví sourozenci žijou hudbou, skládáním hudby a ty zrovna fotbal?

Tak každý má určitě nějakou svojí cestu, kterou si musí sám najít, mít nějaký zkušenosti a pak zjistí, co ho baví nejvíc.

Táta tvrdí, že ze všech sourozenců máš možná nejlepší hudební sluch ty.

Tak je pravda, že hudbu celkově miluju. Poslouchám hudbu kdykoliv můžu, ale prostě mě to chytlo za srdce jinde. A to je fotbal. Jsem s tím nadmíru spokojenej.

Jak se ti líbila hudba k filmu, kterou zkomponovala tvoje sestra Valérie?

Myslím, že Valče se to povedlo fakt skvěle. Stejně skvělej mám pocit z toho, co skládá brácha k různým seriálům. Vlastně bych vůbec neřek, že to jsou moji sourozenci. Je to fakt něco. Hrozně hustý, že něčeho takovýho jsou schopný.

A co říkáš hudbě, co dělají mimo sféru filmu?                             

Oba jsou super hudebníci, ale blíž je mi bráchův styl a vlastně poslouchám tuhle hudbu každej den. Ségra dělá něco úplně jinýho, nicméně já jsem schopnej poslouchat všechno. Obojí je fakt super.

Jak moc máš blízko k tématům, která řeší film tvého táty?

Tak v tu dobu, kdy jsem natáčel, tak asi vůbec, protože jsem vlastně nebyl schopnej pořádně vnímat, co se děje. Ale teď, když jsem starší, tak si uvědomuju ta témata víc a víc, a jsou pro mě víc důležitý. Takže teprve s postupujícím časem vlastně zjišťuju, o čem ten film je.

Vzpomeneš si na situaci, kdy sis poprvé uvědomil, že opravdu stárneš?

Jo. Když jsem jako malej kluk vylez z páry nebo ze sauny už nevím, a podíval jsem se na ruce. Měl jsem tam takový ty varhánky. To byla chvíle, kdy jsem si řek, šmarjá, já stárnu! Už jsem strašně starej! Vtipnej moment.

Když jsi říkal, že si začínáš uvědomovat ta témata, jaké téma bys mohl jmenovat jako příklad?

Velký téma je určitě smrt. Každý se bojí smrti, ale pro každýho, dokud ta sitauce nenastane, to zní dost vzdáleně. Kdyby nastal ten moment, že by mi hrozila smrt, asi bych měl hroznej strach. Ale nikdo s jistotou neví, co je po smrti. A je to pořád obrovský otevřený téma, kterýho se nebojím. Zajímá mě, co bude vlastně potom.

Vybavují se ti ještě nějaké pocity z toho natáčení? Pamatuješ si něco výrazného?

Jak jsem řekl, je to fakt dlouhá doba, ale pamatuju si, že mě to rozhodně bavilo.Bavila mě interakce s těma zkušenýma hercema, herečkama a lidma, co přesně ví, co dělaj. A bavilo mě točit ty scény, protože jsem se moh chovat normálně, jak se chovám. V tu dobu jsem netušil, co to znamená hrát. Takže jsem hrál normálně to, co jsem žil.   

Věříš tomu, že si děti vybírají dopředu své rodiče?

Nemůžu říct, že bych tomu věřil, ale věřím teorii, že to je dost možný, že určitý věci se dějou ještě před vlastním životem. Ale že bych tomu já úplně na sto procent věřil, to říct nemůžu.

 Co tě na tom filmu baví nejvíc teď s odstupem času, už jsi ho viděl v pracovní verzi několikrát…

Bavilo mě sledovat ty posuny. Vždycky, když jsem ho viděl po nějaký delší době, tak mě hrozně bavilo sledovat, kam se to celé posunulo, jaký obrovský posuny to má. A baví mě samozřejmě celková myšlenka filmu. I to, že jde o něco úplně jinýho, že to je jinak zaměřený.

Co je pro tebe smyslem života?

Tak pro mě je smyslem života momentálně asi fotbal (smích). Jinak celkově asi radost ze všeho, co dělám. A žít vlastně v přítomnosti, nestresovat se z budoucnosti. A dělat prostě to, co tě baví. To je můj smysl života. Každý má ale ty priority jinde, mění se s věkem, permanentně se člověku vyvíjí mozek a mění se i jeho způsob myšlení. Když se tenhle film  natáčel, tak vlastně jediný, co mě nejvíc bavilo, bylo hrát si s legem. Teď mě zase baví sledovat filmy a přemýšlím, jestli nebýt v téhle branži. Mění se to.

Jaké jsou teď tvoje nejoblíbenější filmy?

Tak asi celkově všechny Star Wars filmy.

Jak důležitá je pro tebe rodina?

Rodina je úplný základ všeho. Bez rodiny by tady nikdo nebyl. Rodina tě podrží, když to potřebuješ. A je to vlastně nejzásadnější součástí tvýho života. Něco, co tě neopustí.

Co je pro tebe tajemstvím života?

Pro mě je asi tajemstvím samotný život. Co se stane v mým životě dál… Zatím nemám úplně vybraný, co přesně bych chtěl v životě dělat. A mě  zajímá, co budu jednou dělat, čím se budu živit, jak bude fungovat můj život. A to je pro mě asi největším tajemstvím.

Máš nějaký zlomový moment ve svém životě, který ti utkvěl v paměti? Moment, od kterého se tvůj život začal ubírat trochu jiným směrem…

Když jsem se šel poprvé podívat na první prvoligový fotbalový zápas. Hrála Slávie proti Plzni, bylo to v roce 2017. Po tom zápase se mi něco převrátilo v mým myšlení. Najednou jsem tomu světu propadnul. Takže to byl můj zlomový moment v životě. Určitě.

Co strach? Z čeho máš strach v životě?

Z neúspěchu. Mám strach z toho, že v budoucnu nebudu dostatečně úspěšný tak, jak bych chtěl být. Že se nijak nevyužije to úsilí, který jsem do té snahy dával. Neúspěch a selhání je můj největší strach.

Je v tom i strach z toho, že nenaplníš představy svých rodičů?

To asi úplně ne. Spíš mám obavu a strach z toho, že nikdy nedokážu to, co třeba dokázali moji rodiče. To souvisí s tím neúspěchem. Jde spíš o nějaký osobní pocit dosáhnout toho, čeho chci dosáhnout.

A rodiče mají nějaké požadavky týkající se toho, čeho bys měl dosáhnout?

Tak nějaké jsou ve spojení se školou. To je priorita asi v každý rodině a já s tím souhlasím. Chci, aby se mi ve škole dařilo, protože to je základ k tomu dalšímu. Absolutní.  Ale kromě školy doma určitě není žádná specifická věc, kde by se na mě dřelo, abych přesně tohle dělal. Jde spíš o můj vlastní pocit, nějaký mnou nastavený standard, kterýho chci dosáhnout, protože vidím, čeho dosáhli moji rodiče.

Takže ti táta kromě školy nechává úplně volnou ruku?

To zase ne. Určitě se snaží mě vest k zodpovědnosti, samostatnosti, ke komunikaci s lidma, pochopení, odpuštění…

Co je pro tebe láska?

Tak láska asi je momentálně rodina. Jsou to mí nejbližší lidé a patrně jimi budou až do smrti. Takže momentálně je pro mě láska hlavně rodina.

Co peníze? Chtěl bys být bohatý?

Určitě bych chtěl bejt bohatej. Peníze jsou, bohužel, součástí tohoto světa. Jasně, láska, zdraví, to si člověk nekoupí, ale materiální věci jsou schopný tě udělat šťastným.

Kdybys chtěl svým kamarádům říct, proč by se měli jít na film tvého táty podívat, co bys řekl?

Asi bych řekl, že mně ten film v mnoha věcech otevřel oči. Dřív jsem vůbec nevěděl, o co tam jde. A pak, když jsem už párkrát film viděl, tak jsem si uvědomil, že je dost důležitý to vidět. Protože to předává nějakou myšlenku, kterou ti v běžný konverzaci nikdo neřekne. Otevírá to nový věci.

Díky za rozhovor.