VLADIMÍR JAVORSKÝ
„Já sice spím pod mostem, ale jinak jsem zdravej…“
Když se řekne Tajemství a smysl života, jaká myšlenka se ti v hlavě objeví?
Tajemství a smysl života? Život sám o sobě. Nerad věci rozděluji, takže tam jsou tajemství i smysl v jednotě.
Přesto se tě zeptám, co je pro tebe největší tajemství v životě?
Asi to, proč si děláme tajemství. To je pro mě největší tajemství v životě.
A jaký je pro tebe smysl života?
Lidičky, já tak daleko nedohlédnu. Já jsem rád, že se ho můžu účastnit.
Ty sis zahrál ve filmu Tajemství a smysl života bezdomovce. Jak vnímáš nebo jak přemýšlíš o bezdomovectví?
Samozřejmě, že bych ho asi nechtěl úplně prožívat, ale bezdomovectví je vlastně krásná premisa nebo výchozí bod ke všemu. Bezdomovci mě potkali víckrát, takže je možné, že někdy to bezdomovectví člověk hledá, hledá domov, ať už bezdomovec je nebo není.
Vzpomeneš si na nějaké setkání s bezdomovcem, které jen těžko zapomeneš?
V Jinonicích byl takový chlapík, který prodával časopis Nový prostor. A byl prolezlý vším možným. Člověk viděl, jak má poničený ruce, zasažený klouby, všude vředy. Měl zjevně trápení, do toho samozřejmě alkohol a všechno to, co si dokážete u takového člověka představit. Ale zase v těch jeho očích bylo něco, co jsem třeba u úředníka na poště určitě neviděl. Nebo u spousty jiných lidí s domovem.
Tvá postava ve filmu zasáhne do života jiné postavy. Pracuje se tam s principem příčiny a následku. Jak moc to podle tebe ovlivňuje tvůj život?
Příčina a následek? Myslím si, že to funguje na nějaké úrovni naší existence, ale podle mě to není úplně nejzákladnější hybný moment vesmíru. Není to to nejdůležitější. Je to jen součást celku.
A co je nejzákladnějším hybným momentem?
No, to je otázka. Člověk, když se k něčemu upne, tak v tom zůstane. A nemyslím si, že bych chtěl zůstávat v principu příčiny a následku. Nerad bych v tom zůstal.
Jaký je Jan Budař?
Jan Budař je naprosto úžasný kolega, herec a písničkář, básník. Prostě skvělý!
Takže se pro tu roli hledače spirituality hodil?
Jo, já si myslím, že on je hledač.
A co Vladimír Javorský? Jaký je?
Já jsem s ním spokojený. Já bych ho neměnil. Dobrý je to.
Je podle tebe důležité, když věci vznikají dlouho? V tomto případě film vznikal zhruba deset let.
Teď jen mi vytanula v hlavě věta z Molierova Misantropa: „Jak dlouho tvoříme, na tom přece nezáleží.“ Takže, když to stojí za to přemýšlet o tom delší dobu, ať to zraje. Když má člověk pocit, že teď je to ono, tak ať to je až v tu chvíli.
Máš nějaký zlomový moment v životě?
Lidi, to já si asi nevzpomenu, ale mám pocit, že to se mi něco takého děje skoro každý den.
Co je pro tebe štěstí?
Pro mě je fakt štěstí moci se nadechnout. A vydechnout. A zase se nadechnout. Tak to je fakt krásný. A koukat, co se kolem děje. I když se teď dějou všelijaký hrůzy. Dýchám, jak to přijde.
A co strach? Z čeho máš strach?
Možná z toho, že začnu uvažovat o strachu.
Člověk je vychovaný v nějaké představě o smrti. Proměňovala se ta představa u tebe?
Jó, určitě. To se mění. Vlastně se to mění pořád.
Jak se to měnilo?
No tak hlavně se mění ten pocit z toho, co se asi stane. Nebo co by se mělo stát.
Už jsi někdy umřel?
Tak já doufám, že umírám každý den.
Co je podle tebe láska?
Vím, že láska není moc slov. A láska může být všechno.
Jakou roli hraje ve tvém životě humor?
Humor má můj veliký obdiv. Všichni se smyslem pro humor, mají můj obrovský obdiv. Samozřejmě jako je humor a humor. Ale ten humor, co mám rád, tak je pro mě něco krásnýho, a může být přítomný ve všem. To může být v hudbě. To může být samozřejmě slovní humor, situační, jakýkoliv.
A ti, co ho nemají?
Ti, co ho nemají, se můžou radovat z toho, že ho někdo má. To je taková jakási známka nadhledu.
Co peníze? Proč lidi na nich tak lpí?
Všeho do času, všeho do času.
Co je pro tebe realita?
Realita je i to, co není vidět. I to nedotknutelné.
Díky za rozhovor.
