Kdy jsi z této hry vystoupil, nebo kdy došlo u tebe k pověstnému bodu obratu?

Při skupinovém sezení s kamarády i indiány v roce 2009 v Mexiku v Xochitecatlu. Vyprávěl jsem o silné meditaci, kterou jsem prožil předchozí den pod obsidiánovou horou, ale bez nich. Bylo mi líto, že u toho nebyli, i když v mé vizi byli. Během vyprávění nepřežilo, bohužel, jedno malinké štěně, které přivezli Toltékové na uzdravení. Z vyprávění a slov přišly silné pocity fyzických vibrací na vlastním těle, čeština se vytratila, vše se změnilo. Mluvil jsem jiným jazykem. Vrátil jsem se pocitově zpět v čase o tisíce let, měl jsem poznat, kdo jsem. To samé jsem prožil za pár dní v mexické Tule a později na dalších cestách po Peru, Havaji, Severní Americe, nebo doma na pražských Vinohradech. Kdo jsem byl a jsem, pokud to tak je, není podstatné. Na to jsem byl v různých situacích upozorňován vícekrát. Důležité je jen to, co děláte teď. Pozorně ale pozoruji vše, protože vše souvisí se vším. To se jasně ukázalo mnohokrát. Každý okamžik je důležitý i mnoho let starý. Samozřejmě i napříč životy. Pocítil jsem, že svět se sestává z frekvencí a vibrací, a to pochopení přišlo opakovaně bez použití jakýchkoliv podpůrných látek. Na vše se už dívám od té doby jinak. 

Můžeš být konkrétnější?

Uvědomíš si, že tuto hru lze změnit jen pokud jsi jí účasten ve fyzické formě, a právě ve fyzické viditelné formě ji i měníš. Pokud chceš něco měnit v našem společném kosmickém snu, hře, musíš být tedy fyzicky přítomen, aby změny nastaly. Prostě zrozen. Proto se vždy hledá inkarnace toho, kdo se má narodit a může výrazněji měnit koloběh dějin. Nehmotní hybatelé vždy potřebují zástupce ve hmotě, kteří záměr propíší do reality, našeho snu. Každý má svou neopakovatelnou roli a moc. Třeba jen zasadíš strom, obejmeš milované. Stačí, aby se změnilo mnohé. V představách je účinek menší, důležitý, ale síla fyzického obětí je větší. Je důležité naše sny vpisovat do nám známé skutečnosti. Skutečně zasazený strom je prostě skutečnější než ten, který zasadíme jen v představě. Platí jen to, co se projeví v realitě, ne v záplavě slov. 

Jedna věc jsou neočekávané limitní prožitky a druhá prožitky jako záměr. Co u tebe patří do té druhé skupiny?

Do záměrného zkoušení a poznávání patří určitě třeba padesát dní bez jídla, nebo jedenáct dní pobytu ve tmě, temazcaly, rituály, meditace, živé sny, regresní terapie, konstelace, holotropní dýchání, ale i třeba otužování v zamrzlých potocích, sauny, sedm let chození naboso, chůze po žhavých uhlících, střepech a všem možném. Při pobytu ve tmě jsem zjistil, že fyzické zákony neexistují zcela tak, jak je známe. Od prvního dne jsem vlastně viděl, strávil jsem jedenáct dní ve světle a poznávání. Tma není určující pro vnímání reality. Vše plyne, vše se mění, přicházejí nové výzvy, které otevírají nové a nové brány. Ani veganství nemusí být posledním krokem. Hledám a jsem stále překvapován. Zkouším poznat vše, co svět nabízí. Jsem vegan, bez alkoholu žiji dvacet let, příliš uzemňuje. Nebráním se poznání v plném vědomí a v jakékoliv formě, abych věděl, o čem lidi mluví. Vyzkoušel jsem nedávno po všech vědomých cestách i některé šamanské rituální cesty, abych věděl o vesmíru a naší existenci co nejvíce. Nejdůležitější je pak zůstat v realitě a propisovat to nejlepší do našeho společného snu, tedy do harmonie. Každý krok je o určité odvaze. Utrpení může probudit pochopení, harmonie pak nepotřebu trpět.

A co neharmonické a jiné stavy?

Když jsi na cestě, realita ti odráží další zkušenosti. V lucidních snech můžeš poznat, jaké je to být v pekle a pak se v hrůze probudíš a zůstaneš v něm, abys pochopil, jak vypadá, jak je cítit vše po krvi, jaké jsou v něm emoce. Zjistíš, co prožívají lidé v nízkých vibracích. Jsi v nich a nesoudíš. Za vším je pak jen odpuštění, soucit, láska a pochopení. Realita se propojuje se sny, nevědomím, jinými vibracemi. Můžeš na vzdálenost pár metrů za bílého dne vidět UFO, což se mi přihodilo. Můžeš totiž do svého snu promítnout vše, co nabízí akáša, vědomí a paměť lidstva. Každá myšlenka je tvořivá, stejně jako slovo. Vše, co zažijeme, je jen určitá forma snu, nebo skutečnosti, podle toho, jak to nazveme. Materializace představ je průchodná, věřím všemu od levitace až po celkovou změnu paradigmat. Věřím, že další plán lidstva povede k vyšší vibraci, lásce a soucitu. Disharmonie mě už moc nezajímá, respektuji ji, protože vím, že je stále přítomná a jak vypadá. Abys změnil sebe, svět, musíš přijmout vše, co bylo vytvořeno a nic neodmítnout, jen to přijmout a nestavět se k tomu zády, že to není. A v tomto vědomí si pak udržet vysokou vibraci a lásku. To je umění. Otevřít srdce. Já jsem na cestě a učím se, poznám stále i neharmonické stavy a těším se, co se o sobě dozvím.

Je kromě zmíněných ještě nějaká jiná forma, která tě změnila, třeba z obyčejného života?

Celý život podstupuji velmi důležité zkoušky ze vztahů, pokory, důležitosti, odpouštění, sdílení, respektu, sebestřednosti, trpělivosti, pravdy a zejména přijímaní nových poznání, jak být trvale co nejblíže k Bohu, harmonii a k jednotě. Jsem na cestě, jako kdokoliv jiný. Krásná zkouška byla, když jsem přišel v roce 2014 o Českého lva, a to po dvaceti letech existence, práce, snažení. Český lev je a byl českou verzí amerického Oscara. Z okolních států si z nás brali příklad. Bylo to tenkráte obrazně řečeno moje dítě, moje energie, po letech budování s určitou prestiží, ale někteří filmaři z akademie, kterou jsem sám založil a byl osmnáct let jejím výkonným ředitelem, to vše shrnuli do jedné věty. Zformuloval ji držitel Oscara režisér a producent Jan Svěrák: “Petře máš tu smůlu, že jsi vybudoval prestižní národní cenu a tu jako jedinec nemůžeš vlastnit. Tak nám ji odevzdej.“ No a došlo k rozporům, odcizení, jakémusi znárodnění, a já jsem všem za to dnes vděčný, že mi to tehdejší prezídium sebralo. Kdyby to neudělali, tak bych asi dnes nedělal tento rozhovor, nenatočil tento film, neměl tyto zkušenosti. Na každý problém ve vztahu jsou ale minimálně dva. A i já na tom měl svůj podíl, neboť jsem chtěl svobodu, zábavu, tvorbu a druhá strana chtěla umírněnost, důležitost, prostě aby bylo vše více seriózní, vážnější, důstojnější.

A jak se na to koukáš dnes s odstupem let?

Mám všechny akademiky za tu zkušenost rád a děkuji jim. I těm, kteří o to odcizení usilovali vehementně. Před lety jsem se potkal právě s Honzou Svěrákem, objali jsme se a on mi do ucha pošeptal: „Bratře…“. V okamžiku, kdy naše děti vystupovaly na společném koncertu, na společném pódiu. Zkušenost nadevše. Nakonec vše, co se jeví na začátku jako špatné, má svůj krásný konec a rozuzlení. Vyhodili mě, abych pokračoval ve svém možná důležitější slibu vůči vesmíru. Každá zkušenost, která mě nezabije, tak mě posílí. Já jim vše dávno odpustil, doufám, že i oni mně. Vzorem mně byl náš pes, který rychle během pár chvil odpouštěl a zbytek dne se mohl radovat. Inspiroval mě i v této situaci, abych žil rychle dál šťastný život.

V souvislosti s tvým dokončovaným filmem se nabízí otázka, jestli považuješ film za možnou formu proměny vnímání reality?

Každý film, který vidíme, vytváří pak v přítomnosti naši minulost a formuje nás. Stává se naší součástí. Každý film má v sobě esenci změny, proměny léčení. Věřím, že film Tajemství a smysl života bude léčit, že bude dalším počátkem změn. Věřím, že bude základem známého poznání hloubky našich duší. Vše, co prožijeme, je součástí našeho života a možná to někdy vše splyne do jednoho filmu. Nebude rozdíl mezi plátnem a životem.

Pojďme nyní podrobněji k Tajemství a smyslu života. Jak vlastně přišel ten prvotní nápad k natočení filmu?

Asi základní impuls byl ten prožitek s kamarády i indiány v roce 2009 v Mexiku v Xochitecatlu. Najednou jsem byl ztotožněn s životem z minulosti a pak následovaly souvislosti, které už jen vše potvrzovaly. Nešlo a nejde tolik o ztotožnění s historií, jako o to, co dělá člověk právě teď, kým je v přítomnosti a co udělá pro budoucnost svou i ostatních. V prvé řadě pomáhám sám sobě. Pokud se mi to podaří, mohu pomoci ostatním. Můj sen je o harmonii bez utrpení. Kolik lidí a bytostí se přidá, to už je druhá věc. Nechtěl jsem to vše odvyprávět sám, a tak jsem dal dohromady spoustu lidí, aby vše bylo slyšet z různých úst. 

Na české poměry jde z produkčního hlediska o velmi náročný projekt. Jak se ti na něj podařilo sehnat dostatek financí?

Vše měl být původně dokument, který jsem připravoval se Ctiradem Hemelíkem, ten sháněl hosty, které jsem natáčel, kladl jim otázky, ale pak jsem od toho odstoupil a pustil jsem se do scénáře a filmu. Ten na samém začátku finančně podpořil miliardář, filantrop a člověk s otevřenou myslí, Karel Janeček. Film se rozjel, ale finance brzy došly. Pomohli a pomáhají dárci, prodávám, co jsem dříve vybudoval, dávám do toho vše, neomezuji se, vždy se stane nějaký zázrak, a další peníze se objeví, které bych nečekal, ale jsou tu. Dejte na první místo Boha a energie pak přijde sama. Moje zkušenost. Za Boha si dosaďte v tomto případě i radost z práce, záměr, přesvědčení, že to má smysl a nemyslete na výhody. Pak se začnou dít zázraky. Kosmická hra, ve které žijeme, dobře pozoruje každý náš krok. Dává i bere, řídí se bezchybnými pravidly.

Proč a jak jsi dospěl k rozhodnutí prolnout hned několik kinematografických forem? 

Nikdy nepřemýšlím ve starých paradigmatech. Zajímá mě jen to, jak to vidím a cítím. Samozřejmě jsem omezen zkušenostmi tohoto světa, ale ty se snažím rozšiřovat, obohacovat, nesvazovat se a vím, že vše souvisí se vším. Tak se pomohou prolínat i různé formy umění a žánrů. 

Ve filmu hovoří řada osobností, celebrit světa duchovního růstu. Co setkání s nimi pro tebe znamenalo?

Doktor Ihaleakala Hew Len, propagátor havajské techniky Ho´oponopono, léčení skrze odpuštění, vyprávěl zážitek z vězení, kde pracoval čtyři roky jako psycholog s duševně nemocnými zločinci. Neptal se, proč jsou vězni na samotkách, ale ptal se, co tam dělá on, co musí odčinit, že je právě tam. Řešil sám sebe, ne vězně. Později zaregistroval, že se zlepšila situace kolem něho, i stav vězňů, kteří už nebyli na samotkách. Nakonec i on se z toho vězení dostal jako lékař. Stejně ani já už neřeším lidi kolem sebe, ale pozoruji, proč se to kolem mě děje. Vše vně je ve mně. Co vidím, jsem já. Každý respondent mi něco přinesl, obohatil mě. Tohle byl jen příklad. Každý mě obohatil.  

Máme to chápat tak, že tvůj film, který diváci uvidí, jsou oni sami?

Ano. Celý život je film, který tvoříme a sami si ho promítáme. Pokud je moje promítačka v pořádku, tak mám „čisto“. Není možné, abych si promítal film, kde bude násilí nebo konflikty, když jsem OK. Realita je odraz mé karmy, cesty, přítomnosti, mého aktuálního stavu. Ostatně jak bych poznal sám sebe, kdybych neměl nikdy možnost vidět svůj obličej? Žádná zrcadla, fotky, odrazy? Co vidím před sebou, co promítám, to jsem já. Promítám si sám sebe, jaký právě jsem. Kdo uvidí tento film stejně jako jiné, uvidí sám sebe. Věřím, že tentokrát uvidí sám sebe v té nejhlubší podobě, jaký je.

Který den v celém tom mnohaletém období vzniku filmu považuješ za nejdůležitější?

Každý den je nejdůležitějším dnem života. Vše souvisí se vším. Každý okamžik se zrcadlí v budoucnosti i minulosti, kterou vytváříme právě teď. Viděl jsem své vlastní napsané vzkazy z minulosti, jak souvisí s dneškem i zítřkem. Smál jsem se tomu. Podstatné je, že nejdůležitější věcí jsou vztahy k lidem, zvířatům, k přírodě i k sobě samotným. Život je kosmická hra, která se hraje stále dokola a bez konce. Princip uroboros. Jak říká nejznámější křesťanská modlitba Otčenáš, „neboť Tvé je království i moc i sláva až na věky“. Ta hra je jen rozparcelovaná a žijeme ji v zapomnění donekonečna. Mění se tu postupně jen dekorace. Velmi důležitý den byl vždy, když jsem viděl narození svých dětí a že život lidí pokračuje. 

Co bude po Tajemství a smyslu života? Je pravda, že filmem toto téma pro tebe zdaleka neskončilo?

To je otázka. Každopádně bych chtěl napsat knihu, která rozvede myšlenky ve filmu. V hlavě mám i seriál, pokud najdu dostatek energie, peněz a času. Chtěl bych dát větší prostor respondentům, kteří se ve filmu objeví. Přemýšlím o pokračování, kde bych chtěl jít více do hloubky poznání. Přemýšlím i o úplně jiném filmu, který by zrcadlil v průběhu tisíciletí, kam jsme došli. Je toho opravdu hodně. Uvidíme, kam mě vesmír pustí, co bude dál. Možná dojde i na film o úctě ke zvířatům, k přírodě, veganství. Hledám cestu, aby ten film byl pro všechny přijatelný a posunul naše chápání.

Hledáš odpovědi na tajemství a smysl života, ale jaké máš přání?

Aby každý byl šťastný a vážil si, ctil jakékoliv formy živé existence, aby žil v souladu s tvůrcem hry, tedy Bohem, řídil se hlavně srdcem. Může ho nazývat Bohem, Architektem, Prapodstatu existence, Energií, nebo se s ním ztotožnit. Může si ho představit jakkoliv, a pod jakýmkoliv jménem. Každý jsme jeho součástí. Jména pak stejně už nebudou mít význam… Důležité je ctít všechny bytosti světa, včetně sebe. Neubližovat. Hra je dokonale vymyšlená, jen jsme zapomněli, kdo jsme a málo si té hry vážíme. 

Někteří fyzici chtějí najít odpověď zda-li žijeme v nám patřící realitě, nebo v někým vytvořené simulaci?

Klidně to může být simulace, matrix, sen, nebo kosmická hra, jak chceš. Hra, kterou hrajeme je dokonalá a přesná. Vychází z dobře střežené hodnoty nula a od ní se vše odvíjí. Je to úžasná hra, která vychází z božské podstaty vědomí a za Boha si každý může dosadit, co chce. Někteří kvantový fyzici připouští, že tam, kde končí kvantová fyzika, začíná Bůh. Co je realita? Co je nekonečno? Ovládneme čas? Jak to, že pozorovaná částice se chová jinak než nepozorovaná? A takových otázek bude přibývat více a více, než zjistíme, že existence sama je neuvěřitelný dar, který byl pro nás stvořen. Važme si ho, tedy celé reality, zvířat a přírody vůbec.

To mě přivádí k otázce, proč jsi začal s vegetariánstvím, později veganstvím? 

Byl jsem vychováván samozřejmě v tom, v čem za komunismu všichni ostatní. Každá reklama na salám „vezeme vám z ráje prasat “nebo „šťastné kuřátko“ coby kuchař, vás zvala k pojídání masa. Za své dětství jsem si neuvědomil, co byly salámy a masné konzervy, co za tím stálo. Hlavně jsem myslel, že svět je postaven tak, jak mi byl vyložen – že zvířata jsou tady kvůli tomu, abychom je jedli. Teprve když mi bylo osmnáct a byl jsem na vysoké, kamarád mi mnohé rozkryl. Dal mi svojí porci masa. Byl jsem tehdy nadšený, že budu mít vždycky tu porci masa navíc, když budu s ním. Jenže on mi večer dopodrobna vysvětlil, jak maso vzniká.  Pak už jsem nechtěl ani svou porci masa. Pochopil jsem, jak reklama lže, jak můžeme být manipulováni výchovou, standardy a co je skutečný „ráj prasat.“ Jeden výklad světa, který mi byl původně nabídnutý, jsem odsunul dál a začal jsem se zabývat jiným. Další léta jsem maso téměř nejedl, výjimečně jsem měl rybu nebo kuře. A před více než před dvaceti tři lety jsem se stal vegetariánem, poslední léta už jen veganem. Záleží na tom, kdo nám o světě vypráví, jak jsme manipulovatelní, jak se v něm naučíme pohybovat, přijímat nové pohledy. Tahle vize studeného pekla, Země kříže, utrpení, mě už moc nebaví. Víc mě baví ráj pro všechny. Tedy i pro zvířata, přírodu.

Momentálně jsi veganem, a ještě se zaměřením na „raw“ – syrovou stravu, cítíš se fyzicky lépe?

Přišlo mi přirozenější tu energii brát rovnou z rostlin a plodů. Navíc zvířata kvůli mléku, sýrům, máslu neskutečně trpí, strádají, jen těžko přežívají a na konci je zase čeká jen smrt kvůli masu. Zjistil jsem, že mám jako vegetarián stále málo soucitu k živým bytostem. Změna musela přijít se změnou vědomí, zvýšením soucitu. Veganská, nebo veganská syrová strava je pro tělo, a hlavně zvířata ideálnější. Je to stav, který mě baví, který zkoumám. Veganství je moje současnost a raw strava je zpestření. Cítím se daleko lépe, s čistší hlavou, v lepší náladě. Ale hlavně opakuji, že jde o zvířata, která mají stejný nárok na důstojný život. Vždyť i my jsme zvířata. Kdo si myslí, že není, žije ve zmatené iluzi.  Uvidíme, co mě ještě obohatí. Uvidíme, kam mě moje zkušenosti pustí. Každopádně nechci, aby kdokoliv kvůli mým rozmarům trpěl.

Jak důležité je pro svět veganství?

Vesmírně, tedy nesmírně, ale v nejhlubší podstatě je to o míře soucitu, kterou disponujeme. Buď jí máme větší, nebo žádnou. Každý má svobodnou vůli se rozhodnout, jak sám chce. Ke všemu si každý musí dojít sám. Dokážete si představit osvíceného člověka, jak porcuje ovci, krávu, prase, koně, psa, delfína, aby měl na talíři takovou přílohu? Je třeba najít jinou cestu. Navíc kvůli exponenciálnímu nárůstu počtu obyvatel na naší Zemi je enviromentální princip veganství pomalu nutností, pokud budeme chtít přežít. Veganství je přirozená součást pomyslného Ráje.

Co je pro tebe dnes nejzákladnější mantrou?

Jsou to čtyři základní pilíře, které ke mně postupně přišly a dotvořily se.

1. Vesmír byl vytvořen z lásky a v harmonii.
2. Žijte v souladu s Bohem, svým srdcem.
3. Ctěte jakoukoliv formu živé existence.
4. Skutečná láska je vrcholem harmonie.